Podnikové školy firmy Baťa jako inspirace pro současné odborné vzdělávání

Gabriela Končitíková
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
studentka doktorského programu

Šárka Janků
Vysoká škola podnikání, a.s.
pedagogický pracovník

Růžena Petříková
Vysoká škola podnikání, a.s.
vedouci sekce Kvalita a výrobní procesy

resumé
Baťova soustava řízení je i v současnosti fenoménem, který nebyl doposud překonán. Tomáš Baťa a jeho firma je většinou spojována s výrobou, řízením výroby a procesy. Sám Tomáš Baťa několikrát upozornil na skutečnost, že nejprve vybudoval člověka a až ten následně vybudoval závod. Základem pro úspěšné fungování firmy měl být tzv. průmyslový člověk (dobový termín). Průmyslovým člověkem se rozuměl moderní člověk, pracující v továrně, plně využívající nejmodernější zázemí města, neustále se vzdělávající a s kvalitním rodinným zázemím. K výchově takového člověka sloužily i mimo jiné Baťovy školy práce – v roce 1925 byla založena pro mladé muže a v roce 1929 pro mladé ženy. Obě témata byla také zpracována knižně. Výzkum zabývající se významem výchovy průmyslového člověka v Baťově soustavě řízení by mohl přinést odpovědi na současné problémy související s Work Life Balance problematikou.

Úvod

Tomáš Baťa se řadí mezi nejvýznamnější podnikatelské osobnosti nejen v naší zemi, také v celosvětovém měřítku. Jeho úspěch byl fenomenální, z malé rodinné firmy dokázal za několik let vybudovat nadnárodní korporaci. Díky jeho firmě se v roce 1928 stala Česká republika největším vývozcem obuvi na světě. Tomáš Baťa by však takto fenomenálního úspěchu nedosáhl, pokud by se zaměřoval pouze na výrobu obuvi. Byl dokonalým příkladem šéfa, jehož podnikatelská filozofie byla založena na principech Corporate Social Responsibility a dokonce se dá s jistotou konstatovat, že již tehdy vykazovala znaky Creating Shared Value. Vyústěním principů, které Tomáš Baťa využíval, je tzv. Systém řízení Baťa. Tento systém nezahrnoval pouze péči o zákazníky a obchod, ale zejména také o spolupracovníky (u firmy Baťa se nepoužívalo oslovení zaměstnanec, ale spolupracovník, protože podle názoru Tomáše Bati sledovali všichni jeden společný cíl – byli tedy všichni spolupracovníky, později také spolupodnikateli). Systém péče o spolupracovníky a obyvatele města Zlín zahrnoval propracovanou soustavu zdravotní, sociální, urbanistické, kulturní a školské péče. Cílem školského systému bylo vzdělávat a rozvíjet stávající a budoucí spolupracovníky firmy Baťa. Tomáš Baťa byl jeden z prvních podnikatelů v naší zemi, který zavedl pásovou výrobu. V dobovém tisku byl nazýván jako „milovník strojů“, bohužel moderní stroje, které do své firmy zavedl, neuměli tehdejší spolupracovníci náležitě obsluhovat. Bylo nutné, aby se spolupracovníci firmy Baťa začali vzdělávat. Tomáš Baťa se prvně obrátil na státní školy, ale byl zklamán, výuka na těchto školách nepřipravovala lidi pro práci v továrně či v průmyslu. Rozhodl se tedy vyřešit tento problém sám a v roce 1925 založil Baťovu školu práce pro mladé muže, později v roce 1929 také Baťovu školu práce pro mladé ženy. Mimo tyto školy, založila firma Baťa mnoho dalších škol, které se specializovaly na různé obory, jednalo se např. o Školu pro nově přijaté zaměstnance, Školu pro prodavače, Exportní školu, Leteckou školu či Uměleckou školu.

Baťova škola práce pro mladé muže

Podnikove skoly firmy Bata 01Baťova škola práce pro mladé muže byla založena v roce 1925. Cílem této školy bylo odborně vzdělat mladé muže, kteří budou pracovat v moderní továrně a budou umět ovládat nové stroje – např. pásová výroba obuvi apod. Podmínkou pro studium na Baťově škole byla povinnost bydlet na baťovském internátě a pracovat ve firemní továrně. Baťova škola práce byla určena nejprve chlapcům ve věku od 14 do 18 let, protože první studium bylo tříleté. Později se vzdělávací systém rozšířil a prodloužila se také doba absolutoria. Během doby se Baťova škola práce rozvinula do třístupňové vzdělávací soustavy. Prvním stupněm vzdělání byla Odborná škola, která byla tříletá (později čtyřletá) a byla zakončena výučním listem. Studenti měli na výběr z několika studijních oborů, např. gumárenský, strojní, obuvnický, stavitelský, kožedělný, punčochářský a další. Druhým stupněm vzdělání byla tzv. Mistrovská škola, na kterou mohl nastoupit mladý muž po úspěšném absolvování prvních dvou let Odborné školy. Na Mistrovskou školu mohli být přijati pouze studenti s výborným prospěchem. Mistrovská škola měla opět několik studijních oborů, studium trvalo dva roky a absolutoriem získával mladý muž tzv. tovaryšský list, který jej opravňoval k otevření živnosti. Úspěšní absolventi Mistrovské školy se mohli hlásit na tříletou Vyšší mistrovskou školu. Vyšší mistrovská škola nabízela několik oborů: obuvnictví, koželužství, chemii, strojírenství, pletařství a elektrotechniku. Studium bylo zakončeno maturitní zkouškou.

… viac sa dočítate v aktuálnom čísle časopisu.