Bez znalosti Paretova pravidla nelze být úspěšný

Bez znalosti Paretova pravidla nelze být úspěšný

Karel Červený
Talent Innovation s.r.o.
jednatel společnosti

Paretovo pravidlo, kterému se říká pravidlo malých příčin a velkých následků, je nejdůležitějším principem, který nás obklopuje. Je velká škoda, že se od malička neučí na školách stejně jako malá násobilka. Kdyby je znali všichni politici, stratégové, top manažeři, konstruktéři a vývojáři, kvalitáři, úředníci, plánovači, učitelé, rodiče, policisté, sociologové, svět by vypadal úplně jinak. Kdybychom se jím řídili i jako jednotlivci, naše životy by byly šťastnější. Ubylo by problémů všeho druhu.

Dnes se s ním seznámíme jako s důležitým nástrojem na řízení firmy a inovací. Podle dějin sociologie spisy Vilfreda Pareta (1848–1923) prozrazují rozsáhlé vzdělání autora v tak odlišných oblastech jako je antická filozofická, historická i beletristická literatura, moderní matematika, ekonomická teorie, matematická ekonomie, ale také kulturní antropologie a oblast politických teorií od antiky až po Paretovy současnosti. Jeho hlavní inspirace lze vystopovat v osvícenství a konzervatismu, ale i v tradici machiavelismu (myšlenky Niccolo Machiavelliho v přesvědčení, že lidé jsou řízeni nenasytnou egoistickou touhou po moci a materiálním zisku). V raných dílech Pareta je zřejmý i vliv evolucionismu a pozitivismu. Jeho cílem bylo vypracovat věrohodnou, spolehlivou a zdůvodněnou sociologii. Jeho hlavní metoda je logicko-experimentální. Po jeho pravidlu malých příčin 80 : 20 je nejznámější jeho teorie elit.

Koloběh elit – „Historie je hřbitovem aristokracií, které byly smeteny a dočasně nahrazeny novou elitou.“ (Pareto 1917 : 657) » Ve společnosti se lidé liší a mají i různé schopnosti » Dělení lidí na vládnoucí a ovládané » Stará elita svržena a nahrazena novou = cirkulace elit » Boj mezi starými a novými elitami probíhá od nepaměti » Svoji koncepci koloběhu elit staví proti Marxově koncepci tříd.

Dvě cesty cirkulace elit:
1. Lidé z ovládaných vrstev elitu postupně infiltrují.
2. Násilné svržení existující elity.

Existují dva typy elit:
lišky – dokážou oblafnout, kombinovat;
lvi – prosazení se silou, agresí, přímo.

UPLATNĚNÍ PRAVIDLA 80/20 V PRAXI

Samo pravidlo 80/20 Pareto formuloval v roce 1897, když zkoumal rozložení bohatství v italské společnosti, později i v Anglii. Zjistil, že 20 % lidí vlastní 80 % bohatství a 80 % lidí se dělí o zbývajících 20 % bohatství. S nadšením objevil, že toto pravidlo se s železnou pravidelností opakovalo v jakékoliv zemi či v minulých obdobích. Po dalším zkoumání přišel na poznatek, že podobné rozložení závislosti je možné aplikovat na spoustu dalších příkladů jen s minimálními odchylkami. Pareto byl velký inovátor a byl první, kdo zkoumal dvě řady dat, mezi nimiž byl nějaký vztah – v tomto případě to bylo rozdělení příjmů ve srovnání s počtem lidí, kteří vydělávají peníze nebo jsou majiteli nemovitostí a porovnal procenta mezi oběma řadami dat.

Bez znalosti Paretova pravidla nelze být úspěšnýTato metoda, dnes v ekonomii naprosto běžná, způsobila průlom v podnikání a ekonomii. Žel, ač byl Pareto velmi vzdělaný, moudrý a inovativní, výklad příčin popsaného jevu se mu nepovedl – svedl to na koloběh elit, vydal několik mylných sociologických studií, které pak zneužil Benito Mussolini k podpoře italského fašismu. Pareto pak díky tomu upadl v zapomnění na celou jednu generaci. Po druhé světové válce se k jeho myšlenkám vrátila řada ekonomů. Jedním z průkopníků pravidla 80 : 20 byl profesor filozofie na Harvardu George K. Zipf. Ten v roce 1949 objevil pravidlo nejmenšího úsilí, které uvádí, že zdroje (lidé, zboží, čas, odbornost a cokoliv jiného produktivního), mají sklon se formovat takovým způsobem, jež minimalizuje práci a maximalizuje užitek. Tedy 20 až 30 % jakéhokoliv zdroje představuje 70 až 80 % činnosti vztahující se k danému zdroji. Zipf použil také statistiky obyvatel, vydávání knih, filologii i chování průmyslu, aby prokázal neustálé opakování tohoto nerovnovážného vzorce. Například provedl analýzu všech povolení k sňatku ve Filadelfii v roce 1931 v oblasti o rozloze 20 bloků a prokázal, že 70  % manželství uzavřeli lidé žijící do 30 % vzdálenosti. Zipf také poskytl vědecké zdůvodnění neuklizeného stolu, neboť zmatek na stole zdůvodnil dalším zákonem: časté používání k nám přibližuje věci, které často používáme. Vědecky zdůvodnil to, co věděla každá sekretářka – spisy, které se často používají, není vhodné dávat do šanonů.

Joseph Moses Juran

Dalším průkopníkem Paretova pravidla byl propagátor řízení kvality a průmyslový inženýr u Western Electric Joseph M. Juran. V roce 1951 vydal knihu Quality Control Handbook, která kromě dalších statistických metod uvádí, že odstranímeli 20  % příčin, zmizí 80  % nekvality. Tehdy nikdo z kapitánů průmyslových podniků USA neprojevil o řízení kvality zájem. Pozvání přišlo v roce 1953 z Japonska od Japonské unie vědců a inženýrů. Juran pak vyučoval na Tokijské univerzitě a pomáhal automobilkám a dalším firmám zavádět systémy řízení kvality. Když japonská auta a další zboží začaly na světových trzích „válcovat“ americké výrobky kvalitou, pozvali jej kapitáni amerického průmyslu v roce 1970 zpět do USA a důkladně mu naslouchali. Aplikovali jeho metody řízení kvality, a tím se během několika let Japoncům vyrovnali.

IBM jako průkopník

Společnost IBM byla v oblasti využívání Paretova pravidla první v oblasti využívání softwaru v počítačích. V roce 1963 si v IBM všimli, že 80 % počítačového času je vynaloženo na zpracování přibližně 20 % operačního kódu. Společnost okamžitě přepsala svůj operační software tak, aby bylo nejpoužívanějších 20 % snadno přístupných a aby jejich aplikování bylo pro uživatele jednoduché. Později firmy Apple, Lotus a Microsoft, které v následujících letech vyvinuly osobní počítače, používaly pravidlo 80/20 s ještě větší naléhavostí, aby se jejich počítače staly levnějšími a přístupnějšími pro novou skupinu zákazníků, mezi nimiž byli tzv. techničtí neumětelové, kteří potřebovali jednoduché intuitivní ovládání.

Pravidlo pro každý den

Podle Richarda Kocha, propagátora Pravidla 80/20, mohou lidé používat tento princip každý den, všude a ve všem. Jak jednotlivci, tak i firmy, organizace, sociální skupiny. Všem může pomoci dosáhnout mnohem více při mnohem menším úsilí. Může znásobit efektivitu, kvalitu a spokojenost každé organizace. Může začít šetřit nervovou energii, peníze, životní prostředí, prostě cokoliv. Pravidlo 80/20 je jedním z nejlepších způsobů, jak se vyrovnat s tlaky moderního života a dosahovat svých cílů s minimálním úsilím. Minimalizuje zklamání, činí život předvídatelnější, srozumitelnější a řiditelnější.

Bez znalosti Paretova pravidla nelze být úspěšnýCo všechno pravidlo říká a řeší? Pravidlo říká, že menšina příčin, vstupů či úsilí obvykle vede k většině výsledků, výstupů či prospěchu. Prakticky to např. znamená, že 80 % efektů, které za den v práci uděláme, uděláme v pouhých 20 % vynaloženého času. Tedy čtyři pětiny času byly vynaloženy zbytečně na neefektivní věci (surfování na internetu, vyřizování emailů, lelkování, plkání s jinými lidmi a pod.). Je pozoruhodné, že pouhých 20 % produktů přináší 80 % tržeb. Firmy tak často zbytečně vyrábí věci, které jsou ztrátové. Ve firmách znají ekonomové alespoň fakt, že obvykle 20 až 30 % zákazníků přináší 70 až 80 % zisku. Ty je moudré mít v tzv. hýčkacím režimu, ostatní ve standardním. Zajímavé jsou i další spojitosti. Celkem 20 % zločinců má na svědomí 80 % zločinů, 20 % řidičů zapříčiní 80 % nehod, 20 % těch, kteří uzavřou manželství, představují 80 % rozvodové statistiky, čímž dochází ke zkreslení a domněnkám, že 50 % manželství se rozvádí. Pozoruhodné je, že 20 % dětí získá 80 % vzdělání, které je k dispozici. 20 % plochy koberců nese 80 % zátěže. 20 % oděvů nosíme v 80 % času. Zářným příkladem nerovnováhy je spalovací motor: 80 % energie je spotřebováno na spalování, a pouze 20 % se dostane ke kolům, přičemž těchto 20 % vstupu vytváří 100 % vstupu. Ještě podivnější je, že k přepravě řidiče se využije pouze 1 až 2 % energie spotřebovaného benzínu.

Nikdy neexistuje rovnováha

Paretovo pravidlo říká, že vždy existuje alespoň malá nerovnováha – např. 49 : 51. Nikdy neexistuje poměr 50 : 50. Pravidlo 20 : 80 nebo 80 : 20 je jen přibližné. Může také existovat poměr 30 : 70; 95 : 5 nebo 1 : 99. Vždy se jedná o to, že vstupy se nikdy nerovnají výstupům. Nikdy nedostaneme nazpět přesně to, co do nějakého procesu vložíme. Buď získáme méně, nebo více. I úspěch v životě a podnikání se tím řídí. K úspěchu nevede výhradně a pouze pracovitost. Existuje mnoho pracovitých a chudých lidí.

K zářivému úspěchu přispívají hlavně:
• dobrý nápad;
• načasování;
• vhodní lidé;
• vytrvalost.

Využití v kreativitě a inovacích

Je velmi důležité studovat pozadí vzniku objevů a vynálezů. Co jim předcházelo? Za jakých okolností k nim došlo? Kdo byl při tom? Pak už stačí přesně opakovat tyto okolnosti a podmínky, například dobrou náladu, potkávat se s inspirátory, chodit na výstavy do galerií, na veletrhy, studovat exaptace, chodit do kurzů kreativity, umět se uvolnit a imaginovat cílové stavy tužeb a přání apod. Většinou jde o soft okolnosti, na něž se nejvíce zapomíná. Všichni ve firmách se soustředí hlavně na tzv. hard prvky a okolnosti, jako jsou znalosti, přístrojové vybavení, metodiky a systémy. Otázka zní: Je-li to tak důležité, proč nemají vynikající výsledky všichni vývojáři na světě, když mají velmi kvalitní vzdělání, úžasné laboratoře a k dispozici stejné metodiky a systémy? Když využívají stejné principy a přírodní zákony? Proč obvykle zazáří jen jedno procento z nich? Buď je to dílo náhody, protože se okolnosti (v systému chaosu) seběhly určitým způsobem nebo těch několik jedinců nahlédlo, co je pro vynález opravdu důležité a není drahé.

Pravidlo 80/20 je klíčem k tomu, jak kontrolovat a usměrňovať svúj život. Většina toho, co děláme, nás mnohdy ani nezajímá a výsledný efekt našeho konání je také často mizivý. Ale pokud se soustředíme na to podstatné, múžeme kontrolovat události ve svém živote a nedopustit, aby události kontrolovali nás.

Pravidlo 80/20 je základním zákonem a spolehlivým pomocníkom vysoce efektívnich lidí a organizací. Ukazuje, jak dosáhnout lepších výsledkú s co nejmenším úsilím tím, že se soustředíme na těch rozhodujícich 20 procent, ktoré přinášejí 80 % výsledkú.

Literatúra:
[1] Koch R.: Pravidlo 80/20.
Umění dosáhnout co nejlepších výsledkú s co nejmenším usilím.
Management Press, Praha 2015. ISBN 978-80-7261-313-7